Lukáši, po dvou letech se loučíš s Hattrickem. Jaké jsou důvody tvého návratu do Švýcarska?
Když jsem byl v Jona-Uznach Flames před dvěma lety, velmi se mi tam líbilo a byl jsem spokojený. Celou dobu jsem říkal, že se tam chci jednou vrátit. Minulý rok to úplně nevyšlo, protože jsme postoupili a chtěl jsem si ještě zahrát superligu. Letos zároveň vyšel přestup do Švýcarska i přítelkyni z Bulldogs Brno, takže jsme se rozhodli, že do toho půjdeme společně. Zkusíme to a uvidíme, jak to dopadne.

Sledoval jsi Flames v uplynulých dvou sezónách? Jak se tým změnil?
Sledoval jsem je relativně pravidelně. Řekl bych, že zůstalo tak padesát procent kádru a mají nového trenéra, který je velmi aktivní a zapálený do florbalu. Ještě přijdou nějaké posily, takže věřím, že tým bude o něco silnější než v době, kdy jsem tam hrál poprvé.

Odcházíš do týmu, který hraje až třetí nejvyšší švýcarskou soutěž. Nevadí ti, že si nezahraješ elitní ligu v zemi?
Na jednu stranu mi to trošku vadí, protože jsem samozřejmě chtěl zkusit vyšší soutěž. Ale na druhou stranu to mám jako pracovní stáž přes školu, takže mi klub sehnal práci v oboru, který studuji. Celkově je to takto spojené a je to něco za něco.

Výsledky Jona-Uznach Flames (švýcarská třetí liga)

Sezóna	Základní část	Play-off/nadstavba
2019/2020	4. místo	Čtvrtfinále
2018/2019	1. místo	Prohra v baráži o postup
2017/2018	2. místo	Čtvrtfinále

Jak ovlivnil přestup a hledání práce koronavirus?
Byla to trochu komplikace, protože jsme to s přítelkyní řešili už někdy od ledna nebo února. Jakmile nastala korona, úplně jsme nevěděli, jak přestup dopadne a jestli vůbec bude možné cestovat. I samotné týmy ve Švýcarsku byly zdrženlivé při hledání zahraničních posil, protože nevěděly, jak na tom budou finančně a tak dále. Bylo to složitější, ale nakonec všechno dobře dopadlo.

Čím se podle tebe liší život ve Švýcarsku od toho v Česku?
Odlišná je hlavně mentalita lidí. Když vezmu zrovna příklad z florbalu, jako je třeba přístup k tréninku – ve Švýcarsku všichni předvádí stoprocentní nasazení ke všem tréninkům, což si myslím, že se o Česku úplně říct nedá.

A ze života mimo florbal?
Hodně se mi líbí švýcarská příroda. To je taky jeden z velkých důvodů, proč tam chci zase jet. Mám rád hory v zimě i v létě a bylo to úplně suprové, když jsem tam posledně žil.

V Hattricku jsi zažil historický postup a premiéru klubu v superlize. Jak budeš vzpomínat na svoje působení?
První rok byl úplně super, na ten nedám dopustit. Stále mi asi pořádně nedošlo, co jsme dokázali. Asi jsem postup do superligy ještě úplně nevstřebal a nejspíš mi dojde až za pár let, jakého obrovského úspěchu jsme dosáhli. Nejen pro klub, ale i pro nás hráče. Naopak loňská sezóna byla docela velkým zklamáním – z hlediska výsledků, přístupu některých hráčů a všeobecně toho, jak se tito jednotlivci prezentovali.

Ale tobě se ročník povedl neskutečně. Herně jsi vyčníval, navíc jsi byl se statistikami 9+10 neproduktivnější obránce týmu. Co to pro tebe znamená?
Jo, individuálně to byla asi nejlepší sezóna v superlize, co si tak pamatuji. To je sice super, ale jak říkám, týmové výsledky nebyly dobré. Byl bych mnohem raději, kdyby se mi ročník povedl osobně a zároveň bychom se umístili aspoň osmí a hráli play-off. I když se potom vyřazovací část nedohrála, zanechalo by to mnohem lepší dojem.

Co bys vybral jako vrcholný moment z tvých dvou let v Hattricku?
Jsou to asi první dva zápasy barážové série 2018/19 s Bulldogs. Ta utkání pro mě byla nejvíce emotivní a vyrovnaná. Zároveň jsem měl z těch výher největší radost.

Co říkal na tvoje výkony tvůj taťka jako velký fanoušek, který se chodil dívat na zápasy?
On poslední dobou už florbal moc nekomentuje. (úsměv) Ale většinou to už bylo takové pochvalné. Samozřejmě byla i kritika, vždycky se něco najde a věděl, co jsem mohl udělat líp. Je však dobře, že mi někdo dával kvalitní zpětnou vazbu. Nejenom tu pozitivní, ale i negativní.

Jak vidíš ambice Hattricku směrem do druhého roku v superlize?
Celou letní přípravu jsem opět absolvoval s klubem a vidím, že tým na sobě pracuje. Přístup hráčů je o několik levelů vyšší, než byl v minulých letech – a to ještě ani nezačala soutěžní sezóna. Trochu mě mrzí, že odcházím, protože věřím, že teď je Hattrick mnohem lepší. Mužstvo posílilo a bude hrát větší roli než první rok v superlize. Věřím, že to nebude předposlední pozice, ale určitě výrazně lepší umístění.

V Hattricku ses věnoval i trénování mládeže. Budeš mít u Flames podobnou roli?
Ano, budu. Sice nepůjde o trénování nejmladších kluků, ale budu mít hráče do 21 let, kteří mají ve Švýcarsku speciální soutěž. To znamená ještě jednu věkovou kategorii nad naší juniorkou. Bude to pro mě něco nového a moc se na to těším.

Liga U21 je něco, co v Česku úplně chybí. Myslíš si, že má význam ve výchově hráčů pro mezinárodní florbal a elitní soutěže?
Řekl bych, že rozhodně význam má. Už před dvěma lety jsem tam viděl, že kluci přicházející z juniorů ještě nejsou tolik vyhraní. Proto je dobře, že mají možnost hrát ligu do jednadvaceti let. Stejně na tom jsou i mladí hráči u nás, kde ovšem podobná soutěž schází. Po juniorech většinou ještě nejsou natolik dobří, aby mohli pravidelně nastupovat v mužských týmech, ať už jde o superligu nebo první ligu. Myslím si, že by jim dva roky navíc v kategorii U21 velmi pomohly. Mluvím i z vlastní zkušenosti, protože hned po juniorech jsem ještě nebyl žádný hráč. Chodil jsem po hostováních a podobně.

Ve Švýcarsku aktuálně působí celkem dost českých hráčů a hráček. Budeš mít možnost se s nimi setkat v rámci volného času?
Věřím, že čas určitě bude. Když jsem tam hrál předtím, často jsem se potkával s některými českými kamarády. Proto doufám, že taky teď se prostor naskytne a dáme si nějaké české pivo někde pohromadě. (úsměv)