Kejdo, uplynulá sezóna byla tvojí poslední na elitní úrovni. Proč?
Rozhodování bylo těžké, ale byla to dlouhodobější záležitost. Už jsem necítil chuť pokračovat dále a touhu někam se po těch letech posouvat. Florbal už mě tolik nenaplňoval jako sport a zábava, věci jsem dělal už spíše z donucení. To se týče tréninků i zápasů. Nejde ale o žádný unáhlený výmysl, že bych se rozhodl ze dne na den.

Luděk Ondráček pokračuje do dalšího ročníku mimo jiné i proto, že měl pocit nedodělané práce po letošním předčasném konci. Neuvažoval jsi podobně?
Popravdě, úplně jsem se nechtěl nechat touto situací ovlivnit. Asi to tak mělo být. Pokračovat další sezónu, která je hrozně dlouhá, abych ukončil kariéru nějakým zápasem nebo tím, že něco vybojujeme? Asi jsem do toho úplně nechtěl jít.

Nyní je tedy po všem. Jak se ohlížíš za svojí kariérou?
Jsem spokojený. Ne že by mi vůbec nešlo o výsledky, ale vždy jsem v první řadě chtěl trávit čas s kamarády a lidmi, se kterými jsem se při florbalu seznámil. Hlavně jsem to dělal kvůli lidem kolem mě a proto, že mě ten sport bavil. Nejdůležitější pro mě bylo mít pravidelnou zábavu, a když se podařil úspěch, bylo to jenom plus.

Co bys vyzdvihl právě jako svůj největší úspěch?
Úspěchů, které řadím na nejvyšší místo, je asi více. Myslím si, že nejde říct pouze jeden. Ale na vrcholku určitě je postup do superligy a těsně pod něj asi řadím první účast s Bulldogs v superligovém semifinále. Patří k tomu samozřejmě i mistrovství světa juniorů 2011, kde jsme bohužel neurvali poslední zápas a skončili čtvrtí.

V Hattricku jsi odehrál poslední čtyři sezóny. Jak budeš vzpomínat na závěrečnou etapu kariéry?
Budu na ni vzpomínat v dobrém. Jsem rád, že jsem do Hattricku mohl přijít. I když jsem si nikdy nepředstavoval, že bych za něj mohl hrát. Nicméně poznal jsem tady nové lidi a jsem vděčný za šanci, kterou jsem dostal. Rozhodně jsem spokojený.

Přicházel jsi v době, kdy se hrála první liga s vizí postupu. Bereš tak zpětně své působení jako splněnou misi?
Určitě jsem rád, že jsem u tohoto úspěchu byl. Pro Hattrick šlo o historický okamžik, o který jsme se snažili dlouhodobě. Jednu sezónu to o kousek nevyšlo, druhý rok zase bylo trápení na spodku tabulky. Sezóny měly podobu nahoru-dolů a jsem rád, že se to nakonec podařilo. A mohl jsem si za Hattrick zachytat nejvyšší soutěž.

Před baráží jsi říkal, že v případě úspěchu si vezmeš na týden dovolenou v práci kvůli oslavám. Splnil jsi slib?
Je to tak, byl jsem pravidelný návštěvník minigolfu vedle tréninkové haly Hattricku. A především místní hospody. (úsměv)

Kromě postupu ses zapsal do dějin Hattricku i protečovaným „gólem“ z výhozu proti Svitavám. Jak vysoko řadíš tento kuriózní moment?
Spíš si z něj dělávám srandu. Dodnes nevím, jestli jsem gól vůbec dal. (smích) Já říkám, že jo, ale je to jenom taková třešnička na dortu.

Takže říkáš, že to byl gól, jenom abys to mohl dávat sežrat útočníkům?
No, já si pořád myslím, že jsem ho dal. Nebo spíš si to chci myslet. Stále žiji v přesvědčení, že jsem to utkání vyhrál sám (šlo o úvodní branku zápasu a Svitavy prohrály 0:6, pozn. aut.).

Jak vidíš brankoviště Hattricku po svém odchodu, kdy Filipa Kuhna doplňuje nový přestup Ondřej Kolajta?
Kuhn si svoje odchytá a tým se na něj může spolehnout. Navíc může pomoct mladému gólmanovi v rozvoji, takže rozložení sil hodnotím pozitivně. Je to už trochu klasičtější verze brankářské dvojice, kde je jasná jednička a druhý gólman se učí a zlepšuje. Nebude to jako minulý ročník, kdy jsme se trochu prali o prostor. Asi jsem více zastáncem modelu, ve kterém častěji chytá jeden zkušenější nebo kvalitnější brankář.

Našel sis během kariéry oblíbené nebo neoblíbené protihráče? Ať už v jakékoliv soutěži?
Neoblíbených asi pár bylo. Převládaly ale pozitivní momenty, kdy jsem hrozně rád hrál proti někomu, s kým jsem strávil nějaký čas. Ať už to byli bratři Koutní, Jirka Bauer… Proti těmto lidem mě pokaždé bavilo hrát a byl to pro mě zážitek.

Jako gólman sice končíš, ale v klubu dostaneš novou roli. O co půjde?
Půjde o pozici vedoucího mužstva. Bavili jsme se s vedením Hattricku o tom, že bych dále zůstal v klubu a fungoval s týmem. Budu tedy taková „máma“ hráčů – pokud budou něco potřebovat ke svému výkonu, půjdou za mnou. Budu se tak o ně nějakým způsobem starat. Ještě uvidíme, co všechno budu mít na starosti.

Umíš si sám sebe představit třeba i v trenérské roli?
Rozhodně bych se dále chtěl více věnovat trénování mladých gólmanů. Akorát na to bohužel doteď nebylo tolik času. Rád bych se zapojil i v tomto ohledu a těším se na nové zkušenosti.

Nyní se tedy budeš moct věnovat oběma pozicím naplno, když nebudeš hráčem áčka?
Nevím, jestli úplně naplno, nebo jak to jinak říct. Určitě mi ale bude zbývat více času, aby se právě tyto věci lépe zvládaly.

#DikyKejdo